Cestou necestou do Benátek – Naše vtipné i smutné zážitky a pár tipů

Už od jara jsem toužila po tom, zajet si na výlet do Benátek. Našla jsem spousty super levných zájezdů třeba jen na jeden den nebo na víkend, což by úplně stačilo. Nikomu se ale nechtělo. Znáte to, celou zimu všichni nadšeně přikyvují, jak by v létě někam rádi jeli, a když na to přijde, mají všichni v tom nejpříznivějším období na výlety nejvíc práce, nejmíň peněz a ještě míň času.

Po všem, co jsem si tyhle důvody všech vyslechla, jsem vizi výletu do Benátek odsunula zase do zadních částí mého mozku. Jednoho dne v září, když už jsem měla po magisterských státnicích a nastoupila jsem do práce – prostě v tu nejméně vhodnou dobu pro výlety – jsem se podívala na Instagram, a tam měla moje kamarádka fotku, že si koupila zájezd do Benátek od Invie. Zrovna ona byla jedna z těch, s kterými jsem o tomto výletu ani nemluvila. Neváhala jsem, dohodly jsme se a koupila jsem zájezd taky!

Přibližně po měsíci jsme vyrazily. Bylo to na jeden den s tím, že se v pátek večer odjíždělo z Prahy a ráno jsme měli dojet do Benátek. Zpátky se odjíždělo ten samý den večer. Zdá se to možná krátké, ale věřte, že to na Benátky a okol, celkem bohatě stačí. Naše ač krátká cesta byla plná zážitků! Vše začalo, když jsme měly se Sylvou obě zaplacené místenky, ale posadili nás na místo, které nám naprosto nevyhovovalo – do patra úplně dopředu. Naštěstí byla paní průvodkyně tak hodná, že nás na naši žádost přesunula.

Za chvíli přišel zážitek číslo dva. Všichni víme, že vlaky i dálkové autobusy mívají v dnešní době wifi. Napadla nás tedy úplně „nečekaná“ věc – zeptaly jsme se průvodkyně, zda má autobus wifi. Její odpovědí jsme se bavily ještě druhý den. „Na to jedeme moc rychle. To by nestíhala,“ zněla. Přeloženo – wifi tady není. Naše další, pro průvodkyni naprosto nečekaná, otázka: „Dá se v autobuse koupit nějaké občerstvení?“ Dobře, nečekaly jsme zázraky, ale nějaké oříšky, chipsy… něco jako ve vlaku z Prahy do Brna nebo ve Studentech. Odpověď byla – pro nás asi překvapivější, než naše otázka pro ni – „Řidiči budou ráno vařit guláš.“ Cože? Guláš?

Přiznejme si, náš zájezd byl opravdu maličko zvláštní. Ale nakonec jsme asi v 4:30 hodin ráno konečně dorazili na místo. Tedy v 5 nás vzbudili, ale do 8 jsme čekali na parkovišti, než budeme moct vjet do přístavu, kde jsou lodě, které nás odvezou do Benátek. Kromě toho, že nesnáším spaní v jedoucím autobuse a vůbec jsem neusnula, i když jsem si lehla na zem pod sedačku… vážně nás vzbudili o 3 hodiny dřív, než bylo nutné?

A konečně to bylo tady! Ještě před Benátkami jsme navštívili místní nádherný rybářský ostrůvek Burano. Byl opravdu kouzelný, barevný, jako z pohádky. Vše kazila jen šílená mlha a zima. Mělo být 19°C, ale pocitově to bylo tak 15. Každopádně ostrov Burano opravdu doporučuji navštívit každému, kdo pojede do Benátek. Jakoby se tu zastavil čas a byl tu úplně jiný svět.

Druhou zastávkou byl ostrov Murano, který je proslulý místní sklárnou. Těšili jsme se, že si ho trochu prohlédneme. Místo toho jsme strávili asi hodinu ve sklárně, kde jsme neviděli nic, co bychom v Čechách neměli. No tak, přeci K NÁM jezdí mnoho cizinců kupovat sklo, české sklárny jsou vyhlášené! Proč máme ztrácet čas ve sklárně, kde není nic, co bychom neměli v Čechách? Ještě lepší bylo, že šlo na první pohled vidět, že to je zastávka jen na to, abychom tu utratili peníze. Zřejmě nějaká dohoda mezi místní sklárnou a cestovkou? Nedivila bych se.

Pak následovala dlouhá cesta lodí do Benátek. Konečně! Vše kazila jen šílená zima, která se na lodi ještě, díky větru, zdvojnásobila. V Benátkách jsme byli kolem 13. hodiny. Naše průvodkyně nám sdělila, že první pauza na jídlo bude asi až v 17. Really? Od rána jsme nic nejedli! Pak začala cesta po Benátkách. Jako první jsme šli a náměstí San Marco. Znáte to, chcete si všechno vyfotit, u všeho se vyfotit, užívat si to… což se ale moc nedalo. Naše průvodkyně nás „hnala sviňským krokem“ vždy tam, kde ona chtěla zrovna zastavit a něco nám říct. Z čehož ji slyšelo asi 5 lidí, co stáli těsně vedle ní. Rozhodly jsme se se Sylvou tedy odpojit. Beztak nám už vše vykládala po cestě v autobuse hned, jak nám rozdala mapky. A také nám pustila na videu dokument. Na konci zájezdu jsme zjistily, že jsme nakonec ani zdaleka nebyly jediné, kdo tyto „závody“ po Benátkách vzdal. Sebraly jsme se a šly si po svých. Podle nás to bylo to nejlepší, co jsme mohly udělat.

Objevily jsme krásné prázdné uličky, kde nebyly hejna turistů. Byl to mnohem větší zážitek. Pak jsme konečně našly restauraci a daly si PRAVÉ italské špagety. Rada pro lidi, co by se tam chystali jet. Když si v restauraci sednete a budete jíst tam, přičtou vám číšníci na účet ještě dýško. My jsme to měly vše o hezká 3 eura dražší. Tak abyste se pak nedivili, je třeba s tím počítat.

Naše vlastní procházka po Benátkách se nám zamlouvala a byly jsme rády, že jsme se odpojily. Podle Map Google jsme se hezky navigovaly, neztratily jsme se, prohlédly jsme vše, co jsme chtěly, koupily jsme suvenýry a šly si vlastním tempem. Vyfotily jsme si, co jsme chtěly a kde jsme chtěly.

V 17 hodin jsme se pak vrátily na sraz se zbytkem skupiny. Ani jsme netušily, jaký nás čeká zážitek! Zrovna kolem jel velký zaoceánský parník. Vidět tak obří loď takhle z blízka, je vážně něco! Byla to paráda. Od 17 hodin, jsme se pak přidaly k naší skupince na druhou polovinu cesty po Benátkách. Celý den nám byla příšerná zima, ale i tak ten výlet stál za to. Benátky jsou okouzlující ve dne i v noci. Jelikož jsme se Sylvou obě milovnice Indie, tak tu byla ještě jedna věc, co nás potěšila. Skoro v každém stánku tu suvenýry prodávali Indové. Jejich reakce, když jsme poděkovaly v hindštině nebo vyjmenovaly pár bollywoodských filmů a herců, které známe, byly k nezaplacení. To jejich nadšení! Asi jako moje, když vyjde nový film s mým oblíbeným hercem.

I přes všechny podivnosti a zvláštnosti, byl náš výlet do Benátek hezký a ještě dlouho na něj budu vzpomínat. Už teď se těším na jaro-léto, až zase podnikneme nějakou cestu. A aby to nekončilo tak velkolepě, nemyslete si, že šlo cestou zpátky vše hladce. V Itálii a pak ještě v Rakousku jsme v noci strávili celkem cca 3 hodiny v zácpách! Úžasné, že? Když to shrnu… i když to nebyla úplně jednoduchá cesta, máme alespoň co vyprávět.

A pak ještě takový TIP na závěr. Pokud cestujete na podobný zájezd autobusem ve dvou, kupte si ho každý sám a zarezervujte si sedačky za sebou… rozhodně neříkejte, že jede i někdo, koho znáte. Budete pro sebe pak mít každý celou dvousedačku, takže se možná i trochu vyspíte a cesta bude pohodlnější. My jsme trochu pak litovaly, že jsme to takhle neudělaly. Mnoho jednotlivců, kteří s námi jeli, si hověli na dvou sedačkách sami. To je náš plán na další cestu!